One autik

Moje dítě jde do školy, jak tohle dáme? Častá první otázka rodičů a učitelů dětí s autismem.

Ať už jde dítě na speciální či běžnou školu, pro všechny rodiče je důležité vědět, že je o jejich dítě dobře postaráno. Že ho paní učitelky přijmou takové, jaké je a budou se ho snažit rozvíjet i vzdělávat. Rodiče i děti potřebují cítit pocit bezpečí. Protože sociální bublina existuje.

Výběr školy

Vybrat školu je úkol číslo jedna. Kritéria by měla být následující:

• Velikost školy
• Její vzdělávací směr (jazyková škola, montessori, běžná bez zaměření, speciální ad.)
• Jak se k autismu staví ředitel školy
• Jak se k autismu staví budoucí třídní učitel

Návštěva školy

Pokud je možné párkrát navštívit školu i s dítětem před jeho nástupem, je to značka ideál. Žák si zvykne na prostředí, zmapuje si, jak škola funguje. Vyzkouší si pár dní v bezpečí s doprovodem a v září už má větší šanci se se změnou postupně vyrovnat.

Prostředí třídy

Co si potřebujeme připravit doma i ve škole?

Důležité je předem se domluvit na tom, jaké pomůcky bude dítě ve škole používat a jak budou obstarány.

Hlavně, aby se pomůcky a metody, které se používají doma, používali i ve škole a obráceně. Pokud se tato dvě prostředí budou lišit v komunikaci s dítětem, nikdy nedosáhneme kýženého úspěchu. Měli bychom to dětem usnadňovat, ne naopak.

Ve třídě pozor na zářivky a přímé světlo. Žáky s autismem bych neposazovala k umyvadlu či skříni, do které se často chodí. Když je ve třídě prostor pro odpočinek, je to velká pomoc. I když se to oficiálně nemá, děti občas potřebují klidné místo a soukromí. Vyloučení z kolektivu je špatná věc, ale když se dítě dostane do stavu, kdy potřebuje klid, třída plná dětí pro něj není to pravé prostředí na to, aby se zvládlo uklidnit a pokračovat ve výuce. Procházka po chodbě, po školní zahradě, sezení na overballu nebo pokračování v práci na počítači je řešení.

Spolupráce pedagogů

Každý pedagog má svůj ojedinělý projev, způsob komunikace a výuky. pokud dítě učí více pedagogů, je doslova nutné, aby se synchronizovali v co nejvíce složkách. Jak budeme dítě připravovat na to, co bude, jak budeme komunikovat (konflikty, denní rozvrh, změny, smlouvy ad.).

Pedagogický sbor by měl být jeden tým. Týmoví hráči táhnou za jeden provaz, pravidelně se scházejí, komunikují a hledají řešení.

Spolupráce rodičů se školou

Spolupráce rodičů se školou je “gro” vzdělávání. Když doma děti slyší „Hele to je kráva ta učitelka.“, tak se s danou osobou nikdy nebudou cítit v bezpečí.

Ze strany učitele to platí podobně. Rodič dítěte je ten nejlepší, kterého dítě má.
A tak bychom neměli vyzdvihovat, na co není žák připraven, co zase nemá nebo mít nebude apod.

Mezi školou a rodiči by měla fungovat vzájemná souhra. Když funguje obousměrná zpětná vazba, dají se nežádoucí situace řešit efektivněji. Rychleji a s menším úsilím.

Součástí výuky jsou pravidelné schůzky rodičů s pedagogy. Prostředí školy je pak více bezpečné, protože učitelé znají žáky lépe a tudíž jim jsou schopni porozumět.

Komunikace

Komunikujme. Viz. výše, poznejme žáka dopředu. Rodiče, předejte škole informace o tom, jak s dítětem komunikujete. Vysvětlete všechna specifika domluvy, napište “manuál”. Je dobré mít stejný komunikační systém, třeba strukturovaný rozvrh. Ikdyž dítě rozumí.

Někdy je prostě potřeba se vrátit trochu zpět, odpočinout si a spoléhat se na věci, které známe a fungují. Když máme ve třídě i doma pomůcky, které už dítě nutně nepotřebuje, ještě je nevyhazujme. Třeba nastane situace, kdy je i již zvládnutá technika komunikace najednou těžká a potřebujeme získat pocit bezpečí chvilkovým krokrm zpět.

Nebojme se přizpůsobit výuku dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.

Učitelé, nemějme strach z toho, že žák není přesně tam, kde ostatní. V dnešní době se výuka proměňuje. Individualizace ve výuce je dobrá věc, když se s ní zodpovědně pracuje. Každému jde něco jiného a proto se i tempo žáků v jednotlivých kapitolách učiva proměňuje.

Je žák “pozadu”? Potřebuje více času? Tak mu ho dejme a předejme mu vědomí, že tak je to v pořádku.

Nebojme se školy! Jdete do toho s námi?

Máte ve třídě žáka s autismem? Jste rodič a máte další tipy, jak pomoci ostatním rodičům, dětem i učitelům zvládnout nástup do školy a výuku? Prosím, podělte se s námi v komentářích.