One autik

Těsně před usnutím jsem na Spotify poslouchala nějaký podcast, kde Kovy (Karel Kovář) mluvil o „fuck-upech“. V duchu jsem se zeptala sama sebe, co byla podělávka dnešního dne? A pak mi to došlo, my zažijeme každý den nějaké to „zpestřeníčko“.

Podle Seznam slovníku je Fuck-up [ˈfʌkˌʌp] podstatné jméno. Zpackání, podělávka, zhudlaření.

Pár příkladů ze života rodičů…

Ani nemusíme vystrčit nos z baráku. Znáte tu chvíli ticha, když se dítě dlouho neozývá a vy si v klidu upečete bábovku? Respektive za 10 minut smícháte ingredience, hodíte je do trouby a říkáte si, že se vám to povedlo napoprvé? Nemuseli jste přerušovat proces sypání mouky do mísy a utírat vylité pití, rozdělávat sušenku, opravovat hračku… „Jo, zaručeně je ve vzduchu nějakej průšvih.“

Naposledy jsem ani nemusela pátrat dlouho. Stačilo se otočit a měla jsem graffiti po celém obýváku. Na stěnách i podlaze, takovou tou prima výraznou trojhrannou fixou, aby se miláčkovi dobře držela. Dva nátěry a stále na mě ze zdi mrkají ovečky z Déčka.

Když trošku přitvrdíme…

Věřím, že spousta rodičů běhala po okolí a hledala své zlatíčko. Když by
od nich odešel dospělý, tak by se se zlou potázal, ale děti se ze své vůle vzdálit mohou. Některé dítě si jde jen tak na jukandu svou oblíbenou trasou, někdo rovnou nakoupit. Ale dobré je, že jejich výprava má v 99% nějaký cíl, který dokážeme identifikovat, a tak můžeme určit směr, kudy se vydat pátrat.

Děti rády napodobují, co vidí.

Takže vyházená kuchyň a bláto z mouky po celé místnosti není žádný um. Opravování spotřebičů, rádia a televize šroubovákem? Žádný problém. Vstoupili jste někdy do pokojíčku a jediná hračka nebyla na svém místě?

Chcete si pozvat návštěvu, ale raději to neuděláte, protože než to všechno uklidíte, budete zralí maximálně na postel?

Chcete si koupit rohlíky a dneska prostě není den návštěvu supermarketu?

Když to zjistíme před obchodem, je to brnkačka. Ale když nastane smyslové přetížení uprostřed nákupu, nebo ve frontě u kasy, to je jiné kafe. Tak schválně, už jste někdy odkázali kolemjdoucí, kteří vás v nelehké situaci odměnili chytrým komentářem, do patřičných míst? Nebo jste to ustáli s grácií?

Orosíte se pokaždé, když si máte vyzvednout dítě ze školy nebo školky, protože čekáte sprchu od učitelky, co se zase všechno dělo?

Jako rodiče dětí s autismem víme, že si musíme pořádně promyslet, co dětem říkáme, abychom dostali opravdu to co chceme. Často nechápou takzvané dvojsmysly. Slovo „ČÍNA“ může znamenat stát i jídlo. Slov máme více významy máme v českém jazyce hodně (houba, koruna, los…). Je potřeba děti naučit jejich význam rozlišovat.

Máte doma slovník mnohoznačných slov?

Když byl syn malý, odcházeli jsme ze setkání rodičů a dětí. Jedna maminka nemohla dostat své dítě do auta a celá vyčerpaná řekla: „Padej už do toho auta“. Dítě s sebou řízlo před autem přímo do kaluže. „Vždyť jsi přeci řekla padej, mami!“ Slovo do auta už asi neslyšelo.

A jak zvládnout tyto situace s klidem?

No, někdy to prostě s klidem nejde. Dobré na tom je, že minimálně
z poloviny těchto příhod bude jednou dobrá historka.

Pak jsou tady ale ty vážné situace, kdy naše dítě nelze ošetřit u lékaře, nemůžeme nastoupit do tramvaje nebo se potkáváme s nečekanou agresivitou.

Jak přežít a zůstat stále pozitivní?

Věnujme nějaký čas pouze sobě. I ti, kteří nemají ani pět minut o samotě se mohou věnovat sami sobě. Najděme si koníček, který můžeme vykonávat z domova i s dítětem. Choďme hodně ven na čerstvý vzduch. Čtěme, pišme si s kámoškama, cvičme, malujme, tvořme blog. Chlapi, zajděte si občas na „jedno“ nebo si užijte kolektivní sporty. Když je možné udržovat kontakt s okolím, je to balzám. Prostě občas vypadnout, ale ne každý má tu možnost.

Pojďme na sítě

A tady mají sociální sítě velmi pozitivní funkci. Ve skupinách o autismu si přečtete, že se to děje nejen u vás. Ujistíte se, že v tom nejste jediní. A to je někdy jako záchranné lano. Přečíst si, že nejsme tak příšerní rodiče, jak si někdy připadáme. že se to děje i jinde. Často zde najdeme podporu, kontakty na odborníky, informace, kde seženeme edukační a socializační materiály, doporučení na knihy a odreagování. Sociální sítě jsou obrovským zdrojem inspirace třeba na aktivity s dětmi.

Žij a nech žít.

Prosím za nás všechny rodiče, vykašleme se na „hejty“ a odsuzování na sítích. Najděme si zde to své a zkusme zůstat pozitivní. Nikdy nevíme, jak obyčejná kritika na sítích někoho, kdo se svěřil nebo zeptal, může zapůsobit. Hlavně na stránkách, které se věnují dětem a jejich rodinám. Druhy terapie, volba školy, medikace… všechno to jsou citlivá témata, která si musí každá rodina rozhodnout podle svých možností.

Každý rodič, natož ten dítěte s autismem, by mohl napsat knihu plnou zážitků.
Řídím se heslem: „Důležité je, se z toho nepo…t.„.